Otěhotněla jsem. Zcela přirozeně a neplánovaně. Jsem očividně ten typ, co se o něj jednou někdo otře a je v tom. Můj kamarád Igor to komentoval celkem trefně: "No nekecej, tobě někdo naštěkal do boudy, jo?" Jo! Jasně že jsem věděla, co se stane, když spermie doputuje k vajíčku, ale víte jak... Říkám si: Fajn. Mám bezva chlapa, finančně nestrádáme, úplná ranní rosa už taky nejsem, tak třeba alespoň konečně prožiji to "nejkrásnější období života". Pak však přišlo rozčarování. Namísto romantiky a chvil dojetí nastalo období temna. Nevím, kdo vymyslel pojem "RANNÍ (WTF) nevolnost". Já bych tomu dala přesnější název - těhotenská kocovina! Na rozdíl od té normální kocoviny ale tahle netrvá den, nýbrž tři měsíce. Dvakrát jsem se u doktorky v čirém zoufalství rozbrečela a poblila umyvadlo, aby mě odlifrovala s doporučením jakýchsi zázvorových lízátek. Asi je vám jasné, k čemu takové lízátko je. Psychika, no, nic moc. Ve 3 ráno po dlouhé a zcela racionální úvaze budím svého druha, že půjdu na potrat. Neskrývá své nadšení a rezignovaně mlčí. Uvědomuje si totiž, že ať řekne cokoliv, vzbudí tím jen odpor a hysterický pláč. Čelo mi pozvolna pokrývají uhry. Mám vztek. Proč mě na tohle nikdo nepřipravil? Ač je to v dnešní době možná považováno za poněkud nekorektní, rozhodla jsem se věci pojmenovat pravými jmény. Je to peklo!
Když mi bylo nejhůř, postrádala jsem někoho, s kým bych si mohla zanadávat. Souputnici se stejnou krevní skupinou. Mámu, která mi umožní vyřknout všechny ty hnusné věci nahlas. Beze strachu, že mě kdokoliv odsoudí. Svěřit se člověku, který to pochopí, protože to sám zažil. Proto jsem se rozhodla začít o tom psát. Aby mámy, které jsou na tom podobně jako já, věděly, že v tom nejsou samy. Že je ve vašem časoprostoru i jiná nasraná rodička, která vám nebude podsouvat, jak krásné období to je. Která s vámi bude sdílet to, že nejste nejhorší máma na světě, protože nehýkáte blahem, nepláčete dojetím u ultrazvuku ani netleskáte, když vám dítě v 5 ráno skáče po hlavě. Máma, která má stejný cíl jako vy - PŘEŽÍT! Pojďme to přežít spolu.
