Mám pocit, že coby budoucí mámy, pokud tedy chceme důstojně obstát ve své nové roli, prostě nemáme nárok jednu z variant upřednostnit. Má skutečně každá rodička povinnost těšit se stejně z pinďoura jako z pižďule? V ideálním světě by to tak asi bylo a ten současný, hyperkorektní, se o to celkem úspěšně snaží. I můj doktor se podivoval, proč to chci vědět. Je to přece jedno! Jsem jediná, kdo si myslí, že je přirozené mít své tužby, byť nežádoucí, a třeba i favorita? Rozhodně to z žádné z nás nedělá horší mámu, než jsou ty v reklamách na pleny a čistící prostředky.
Přestože jsem si namlouvala, že patřím do skupiny těch "lepších", které ctí rovnost pohlaví, tajně jsem doufala, že si vytvořím svůj vlastní vylepšený klon. Hlavou se mi honily typicky kýčovité výjevy, kterak si idylicky lakujem nehty, koukáme o Vánocích na princezny a vymýšlíme, jak sladit tričko k sukni. Dokonce jsem jí v sekáči neuváženě koupila první šaty! Když jsem pak na monitoru poprvé spatřila jeho trčící úd, zmocnila se mě panika. Před doktorkou jsem udržela poker face a jako správná rodička předstírala potlačované dojetí. Venku jsem pak propukla v hysterický pláč. Komu budu v pubertě předávat své těžce nabyté zkušenosti? Kdo se mnou bude po večerech štěbetat, drbat a chodit do divadla na Monology vagíny? Co když si nepadnu do oka s tou mrchou, co mě nahradí? Co když ho pak poštve proti mně? A k tomu všemu po sobě bude určitě nechávat v záchodové míse vyjeté koleje... On! Ne ona!
Kromě výše zmíněného má kluk i další nevýhody. V regálech s oblečením najdete jen zlomek věcí, které vypadají trošku k světu. A to ani nemluvím o jménech... Vybrat z té mizerné nabídky je jako zvolit si v Česku politickou stranu. Nic není idealní, tak prostě jdete cestou nejmenšího zla. A co víc? Kluci prý mají už od útlého věku erekci! Kristova noho!
"Třeba to bude transgender," chlácholí mě trochu bizarním způsobem jedna z kamarádek. "Hele v klidu, kluk nekluk, první dítě je vždycky zlatý. Až to druhý je sráč," říká další, zasloužilá matka. "Ty vole buď ráda! Vláďa si ho bude brát na nádraží a ty se jich aspoň zbavíš," ozývá se další chytrá horákyně s argumentem, na který překvapivě slyším. Abych to uvedla na pravou míru, Vláďa, můj partner, plodič a nastávající otec, miluje vlaky. A nejen vlaky. Veškerou hromadnou dopravu. Máme doma knihy o vlacích, vlakové skládačky, podtácky, hrnečky, bloky a samozřejmě i připravená pexesa a omalovánky. Pochybuju, že by s ním tento koníček holčička mohla sdílet, aniž by ji to nepoznamenalo.
No nic, je to kluk. Suma sumárum, už jsem se s tím jakž takž smířila. Jen pořád nevím, jak vyřeším toho stojícího pinďoura!
